Horlivost pro tvůj dům mě stravuje

Vydáno: 7.3.2021 | Autor: P. Štěpán | Zpět

Evangelium dnešní neděle (Jan 2,13-25) popisuje, jak si Pán Ježíš udělal z provazů důtky a vyhnal z chrámu prodavače a směnárníky. Jeho učedníci si vzpomněli na slova žalmu 69: „horlivost pro tvůj dům mě stravuje“.

Horlivost pro zákon znamenala pro některé připravenost postavit se za víru a svobodu Izraele i za cenu násilí. Příklad takového horlivce pro zákon byl Áronův vnuk Pinchas, který probodl oštěpem Izraelce, jenž se spustil s modlářkou (Nm 25). Jiným příkladem je Matatiáš, který „se rozhorlil do hloubi duše“ a zabil muže, jenž na pokyn helénistických úřadů chtěl veřejně obětovat bohům (1 Mak 2,24). Někteří vykladači se snažili zařadit Ježíše do této linie horlivců, kteří neváhají použít násilí při obraně Božího domu. Kristova horlivost pro Boží království je zcela jiného charakteru. Jak připomíná Benedikt XVI., zabíjení druhých v Božím jménu je oblíbeným nástrojem antikrista. Neslouží lidskosti, ale nelidskosti.

Svatý Matouš zakončuje vyprávění o vyčistění chrámu tím, že k Ježíši přistoupili chromí a slepí a on je uzdravil (Mt 21,14). Tato uzdravující dobrota Spasitele je pravým vyčištěním chrámu. Ježíš nepřichází s mečem povstalce, přichází s darem uzdravování. Nepřináší smrt, ale život.

„Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.“ To jsou slova žalmu 69, který hovoří o velkém utrpení. Život podle Božího slova vede modlícího se do izolace, následování Hospodina je mu zdrojem utrpení, které mu způsobují lidé plní nenávisti. Učedníci poznali v tomto trpícím spravedlivém žalmistovi Krista, jehož horlivost pro Boží království ho dovedla až k smrti na kříži.

„Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.“ Angelo Scarano připomíná, že ono „strávení" můžeme chápat ve dvojím smyslu. Může se jednat o vnitřní strávení, tedy o jakousi vnitřní horlivost, která se projevuje vnějším neohroženým jednáním. Také to ale může být vnější strávení způsobené nepřáteli, tedy utrpení a smrt, které jsou následkem horlivé a nebojácné činnosti. Oboje interpretace je přípustná. Horlivost pro Boží království a pro spásu člověka jistě byla pro Pána Ježíše „vnitřním motorem“, když se kvůli zástupům často zapomínal najíst nebo odpočívat. Vzhledem ke kontextu žalmu 69 toto „strávení“ ale také odkazuje na Ježíšovu smrt.

Jako křesťané jsme povoláni následovat Ježíše, řídit se jeho příkladem. Dokážeme s upřímným srdcem říci spolu s žalmistou: „horlivost pro tvůj dům mě stravuje“? Bude-li naše horlivost pouze vnější, bude to znamenat pouze falešnou snahu prezentovat se před ostatními coby dobrý katolík, ačkoli tomu naše vnitřní nastavení nebude odpovídat. Budeme-li v sobě mít onu horlivost vnitřní, onu hlubokou a až spalující touhu následovat Boha, může i nás stravovat, když se setkáme s nepochopením a nepříjetím ostatními. Přeji vám i sobě horlivost vnitřní. Kéž si více vážíme více Boží blízkosti než oblíbenosti u lidí. „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ (Řím 8,31)