Prázdný hrob

Vydáno: 6.4.2021 | Autor: P. Štěpán | Zpět

Vyprávění o nalezení prázdného hrobu začíná dvěma časovými údaji. Odehrává se první den v týdnu, který se stává počátkem nového stvoření. Odehrává se časně ráno ještě za tmy, kdy víra zatím není osvícená světlem Vzkříšeného Pána. Marie Magdalská se nachází v pološeru, kdy pomalu svítá, slunce teprve vychází. Jak připomíná Angelo Scarano, evangelium velikonoční vigilie ještě není jasnou zvěstí o Kristově vzkříšení, je negativním poselstvím, Ježíš není v hrobě. Otevřený hrob postupně otevírá mysl učedníků pro pochopení Písma. Žádný z evangelistů nepopisuje samo Ježíšovo zmrtvýchvstání. Je děním Božího tajemství, svou podstatou se vymyká lidské zkušenosti.

K setkání s Pánem dojde později. Učedníci sami zakusili, že vzkříšený Kristus není stejný, jakého znali z dřívějška. Ježíš byl zcela jiný a zároveň zcela sám sebou. Zmrtvýchvstání Páně bylo průlomem do zcela nového druhu života, do života, který nepodléhá zákonu zrození a smrti. Událo se něco opravdu nového, co mění svět i lidskou situaci.

Učedníci u Genezaretského jezera Ježíše nejprve nepoznali. Věděli, že je to Pán, ale ne z toho, jak vypadal a jak ho viděli, věděli to z nitra. V tajemném spojení stejnosti a jinakosti se odráží nový druh meziosobního setkání. Toto setkání ovšem není vnitřní událostí ani mystickou zkušeností, je to skutečné setkání s živým Ježíšem, který má oslavené tělo. Učedníci ho mohou vidět, slyšet, dotknout se ho, jí s nimi.

Během poslední večeře Juda Tadeáš položil Ježíšovi otázku: „Pane, jako to, že se chceš dát poznat nám, a světu ne?“ Podobně se ptal starověký filosof Celsos: „Proč Ježíš nezjevil svojí božskou moc těm, kteří jej ponížili a tomu, kdo ho odsoudil?“ Origenes mu odpověděl, že pouze učedníci mohli vidět oslaveného Krista. Všichni, kdo se setkali se Vzkříšeným, měli předtím podíl na Ježíšových zkouškách. Ježíše nebyli schopni vidět ti, kdo s ním nesdíleli jeho pozemské putování. Setkání s oslaveným Pánem je proto podílem na jeho slávě, jak vysvětluje Ctirad V. Pospíšil. Proto ho učedníci nedokázali rozpoznat hned a snadno, když jejich podíl na Ježíšových zkouškách nebyl dokonalý. Kristus se jim dává spatřit, aby jejich víru dovedl k plnosti a aby je uschopnil k vydávání svědectví. Benedikt XVI. k tomu dodává, že jde o tajemství Boha, který jedná tiše. Chce k lidstvu dojít jen skrze víru svých, jimž se ukazuje. Nepřemáhá vnější mocí, ale dává svobodu.

Ženy v evangeliu mají učedníkům vyřídit vzkaz, aby šli do Galileje, kde Ježíše uvidí. Je třeba jít tam, kam Ježíš vybízí, abychom mohli očekávat setkání s ním. Pro každého z nás cesta může vypadat trochu jinak. Možná že podobně jako učedníci Pána nejprve nepoznáme. Pokud ale budeme ochotní s Kristem a pro Krista trpět, budeme moct vejít do Kristovy slávy. Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění!