Prozíravé a pošetilé družičky

Vydáno: 8.11.2020 | Autor: P. Štěpán | Zpět

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: "Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.' Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: 'Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: 'Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.' Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."  (Mt 25,1-13)

---

Blíží se konec liturgického roku, a tak nám nedělní texty předkládají evangelijní perikopy s eschatologickou tematikou. V dnešním evangeliu slyšíme podobenství o deseti družičkách, z nichž polovina byla pošetilá a druhá polovina prozíravá. Jak připomíná významný český biblista Angelo Scarano, prozíravost se projevuje pouze tím, že ony družičky měli více oleje, jinak se jejich chování v ničem nelišilo, jedny i druhé chtěly jít vstříc naproti ženichovi, jedny i druhé usnuly. Ženich musel v domě nevěsty dohodnout a podepsat svatební smlouvu s jejím otcem, až poté si ji mohl vzít s sebou do svého domu. Ženichův návrat se předpokládal až po setmění, jinak by si družičky nebraly s sebou lampy. Nebylo neobvyklé, že jednání o svatební smlouvě se protáhlo, a tak nikdo družičkám nevyčítal, že usnuly.

Když ženich konečně přichází, pošetilé družičky prosí o pomoc prozíravé, avšak pomoci se jim nedostává. Angelo Scarano z toho vyvozuje, že být připraven musí být každý sám za sebe. V tomto smyslu nelze zastoupit někoho jiného, nebo doplnit ze svého, co schází druhému. A právě výzva k bdělosti, která zaznívá na konci dnešního úryvku, by měla být vnímána jako připravenost k účasti na svatbě. Nejde zde o to, že družičky během čekání usnuly, protože usnuly jak prozíravé, tak pošetilé.

Aleš Opatrný vybízí ke správné perspektivě. Neměli bychom se bát Boha jako někoho, kdo se nečekaně zjeví a bude nás kontrolovat, jestli stojíme v pozoru nebo spíme. Jako někoho, kdo nás neustále kontroluje a čeká na každou naší sebemenší chybu, aby nás za ní potrestal. Spíše bychom měli Boha vnímat jako ženicha, který nás zve na svatbu, který s námi chce sdílet své štěstí a radost. Pokud je Bůh naším cílem, poslední skutečností, se kterou se jednou setkáme, i když nevíme kdy, měli bychom na toto setkání být dobře připraveni. Tedy nejen nechat čas plynout, ale zúročit ho jako jednu z hřiven, která nám byla svěřena. Nejen na Boha pasivně čekat, ale aktivně vyplnit čas činností, která nám umožní vyjít mu s radostí naproti a vejít s ním na svatební hostinu.