Všichni svatí - budeme to i my?

Vydáno: 30.10.2021 | Autor: P. Marian | Zpět

Přestože v hierarchii církevních svátků stojí Všichni svatí před Zesnulými, neboť jsou Slavností a celocírkevně dokonce Zasvěceným svátkem, zatímco Vzpomínka na všechny věrné zemřelé je "pouze" Památkou, má tato památka speciální postavení v kalendáři a není možné ji ničím nahradit, dokonce ani nedělí. A v pojetí lidu je všeobecně Památka zesnulých více slavena, i hojnější účastí na bohoslužbách, než Slavnost Všech svatých. Můžeme také s jistotou říci, že naši zesnulí, kteří ještě nejsou v nebi a trpí v očistci, potřebují více naše modlitby a oběti, které za ně přinášíme i při bohoslužbách - oni sami si již pomoci nemohou a spoléhají na naši pomoc a Boží milosrdenství.

Svatí, kteří jsou již v nebi, naši pomoc nepotřebují, ale záleží jim na nás, touží po společenství s námi a my potřebujeme jejejich přímluvu, jejich příklad, jejich povzbuzení. Oni prošli cestou, kterou nyní jdeme my a jsou tam, kam se musíme dostat i my.

Naši zemřelí, jak často čteme na hřbitovech, nám připomínají pomíjejícnost pozemského života slovy: "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy." Svatí, kteří jsou již u Boha, nás oslovují podobně: "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, musíte být i vy!" Je to výzva ke svatosti, která je jedinou možnou cestou pro každého z nás.

Nyní možná mnohý z vás řekne: "Já a svatý? - To je k smíchu."

Ne, to není k smíchu. Spíše je k pláči, jestli někdo tuto cestu odmítá. Kdo se spokojí s prostředností, ten prohrává. Už ve Starém Zákoně slyšíme jednoznačná slova: "Já jsem Hospodin, váš Bůh. Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý" (Lv 11,44), na která se odvolává a znovu to zdůrazňuje i apoštol Petr ve svém listu (1 Petr 1,16). I Pán Ježíš říká jednoznačná slova - "Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec" (Mt 5,48). My totiž jistě se chceme dostat do nebe - a tam, v Boží blízkosti, kde je pro každého připraven příbytek, mohou být jen svatí a nic nedokonalého.

Jistě jsme si většinou velmi zřetelně vědomi své nedokonalosti. Pouze Bůh sám, jak také zpíváme ve zpěvu Gloria, "jediný je Svatý" - jediný ze své podstaty, ve své přirozenosti, neboť Svatost je jeho vlastností. My se nemůžeme stát svatými vlastní silou a schopnostmi, ale On nás posvěcuje a svatí jsme ve spojení s Ním. V Písmu svatém Starého zákona se často mluví o "svatém lidu Božím", i apoštol Pavel mluví často o věřících jako o "svatých" - to vše jsou lidé, které si Bůh vyvolil, které chrání a posvěcuje, kteří jsou s Ním spojeni - a to máme být i my.

Co všechno obdivujeme na světcích, kteří jsou vystaveni úctě oltáře?

Konali často velké skutky lásky, podstupovali úžasné oběti a pokání, byli výmluvnými hlasateli víry, ale především si byli naprosto jasně vědomi svých slabostí, své závislosti na Božím milosrdenství. Věděli, že bez Něj nejsou ničím. Toužili po Boží lásce a dostávali ji. A byli to nutně lidé modlitby. A bez ohledu na to, kolik a jakých skutků vykonali či nevykonali, prožívali svůj život s Bohem už zde na zemi a nyní jej prožívají s Ním v plnosti na věčnosti.

V nebi nejde o to, co nám tam Bůh dá či od čeho nás ochrání, ale že jsme s Ním - a vše ostatní jde stranou. A tak se dnes na prvním místě neptejme co nebo jak mám udělat nebo nedělat, ale jaký dávám Bohu prostor ve svém životě, jestli po něm touží mé srdce, jestli chci být stále s Ním - a z toho pak vyplývá to ostatní: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo" (Jan 14,23).

A já chci být s Ním, chci být Jím proměňován a posvěcován, nechci Jej zarmucovat svými hříchy, s kterými bojuji a vyprošuji si k tomu pomoc. Svatost je nakažlivá - nechme se nakazit. Svaté nejen obdivujme, ale především následujme. Boha nejen poslouchejme, ale především milujme.

V jednom katolickém vtipu se uvádí takové odlehčené povzdechnutí si jednoho světce: "To je stejně hrozné - člověk se celý život snaží a nakonec je z něj v kalendáři jen nezávazná památka."

Jednou na nás budou mnozí vzpomínat při závazné památce 2. listopadu, tak jako my v tento den vzpomínáme na své zemřelé příbuzné a známé. Kéž nám ale jednou patří i 1. listopad - Slavnost Všech svatých, který je slavností a zasvěceným svátkem pro celou Církev.